Multimediální projekt pro Dům umění města Brna Milena Dopitová pojímá monumentálně, nikoli však opulentně. Výstava reflektuje otázky udržitelnosti kulturní, národní i etnické identity, které dnes na západní civilizaci doléhají s mimořádnou intenzitou. Parafrázuje a mísí jazyk křesťanské, judaistické a arabské tradice – tedy kultur, které po staletí nejvýrazněji formovaly evropský „západ“ (ve smyslu okcidentu, nikoli poválečného uspořádání), a zároveň využívá prvky asociující obyčejnost, ale částečně i povrchnost života současné společnosti. Dopitová tak rozehrává působivé, téměř scénograficky pojaté asociativní „vyprávění“ o síle lidské paměti, o překonávání duality těla a mysli a v neposlední řadě i o nestabilitě dnešního světa.

Multimediální projekt pro Dům umění města Brna Milena Dopitová pojímá monumentálně, nikoli však opulentně. Výstava reflektuje otázky udržitelnosti kulturní, národní i etnické identity, které dnes na západní civilizaci doléhají s mimořádnou intenzitou. Parafrázuje a mísí jazyk křesťanské, judaistické a arabské tradice – tedy kultur, které po staletí nejvýrazněji formovaly evropský „západ“ (ve smyslu okcidentu, nikoli poválečného uspořádání), a zároveň využívá prvky asociující obyčejnost, ale částečně i povrchnost života současné společnosti. Dopitová tak rozehrává působivé, téměř scénograficky pojaté asociativní „vyprávění“ o síle lidské paměti, o překonávání duality těla a mysli a v neposlední řadě i o nestabilitě dnešního světa.

Multimediální projekt pro Dům umění města Brna Milena Dopitová pojímá monumentálně, nikoli však opulentně. Výstava reflektuje otázky udržitelnosti kulturní, národní i etnické identity, které dnes na západní civilizaci doléhají s mimořádnou intenzitou. Parafrázuje a mísí jazyk křesťanské, judaistické a arabské tradice – tedy kultur, které po staletí nejvýrazněji formovaly evropský „západ“ (ve smyslu okcidentu, nikoli poválečného uspořádání), a zároveň využívá prvky asociující obyčejnost, ale částečně i povrchnost života současné společnosti. Dopitová tak rozehrává působivé, téměř scénograficky pojaté asociativní „vyprávění“ o síle lidské paměti, o překonávání duality těla a mysli a v neposlední řadě i o nestabilitě dnešního světa.